Recenze Luboš Andršt – výběr z alb - 1995

Recenze Luboš Andršt – výběr z alb CAPRICORNUS – PLUS MINUS BLUES

Snad nikdo jiný u nás nešel na počátku 70. let za svou hudbou tak nekompromisně, tvrdošíjně, zarputile a ekonomicky sebevražedně, jako Luboš Andršt. V době, kdy zásluhou normalizační „kulturní politiky“ mizela jedna rocková kapela za druhou a nejlepší muzikanti doprovázeli za tučný peníz popíkové pěvce, Luboš všechna podobná lákadla nekompromisně odmítal. Vlastními silami se vypracoval na jednoho z našich nejlepších jazzově bluesových kytaristů, skladatelů a aranžérů.

Po rozpadu Framus Five, s nímž natočil slavné kainarovské album Město „ER“, vzdoroval nepřízni času ve své kapele Energit, než jeho i další se stejnou muzikantskou krevní skupinou pozvedla ku slávě jazzrocková vlna v druhé polovině 70. let. Dvě alba Energitu o tom podávají i dnes zajímavé svědectví, ale své zatím zřejmě nejlepší nahrávky realizoval až v následujícím desetiletí. Především sklidilo mnoho chvály téměř akustické album Capricornus (1981) – jeho křehká hudba je protkaná melodiemi a postavená většinou na dialogu Andrštových kytar a houslí Jana Hrubého. Plná nálad, odstínů, barev a představ – hodně o ní napovídají i názvy skladeb: Ikebana, Cesta domů, Na konci léta, Vzpomínky, Naděje, Doteky. I následující album Plus-Minus Blues (1988) bylo silně chváleno. Zde Andršt akcentuje rockové a bluesové prvky a jeho kapela Krátké spojení podle tohoto receptu docela pěkně šlape.

Panton nyní obě alba vydává na jednom CD – chybí (ač by se vešly – škoda!) jen dvě věci z Capricorna. Jinak toto sáhnutí do archivu (který toho nabízí pořád ještě víc než dost!) nemá chybu.

Jaroslav Kříženecký 1995