Recenze: Energit - Piknik Gramorevue 3 / 1979

Panton pokračuje v představováni čelných rockových a jazzrockových souborů albem skupiny Energit nazvaným Piknik. Těžko Energit nějak žánrově specifikovat, v jeho hudbě se mísí prvky několika hudebních oblastí, z nich samozřejmě převažuje jazz a rock. To však vůbec není podstatné jak pro posluchače, tak pro samotné hudebníky. Důležité je, že devětadvacetiletý kytarista, skladatel a aranžér Luboš Andršt kolem sebe seskupil partu výtečných muzikantů, kteří mají stejnou krevní skupinu a jako čestní dárci muzikantské krve si nezištně tuto krev vyměňují a mísí. Od čtyřiasedmdesatého roku už soubor urazil pořádný kus cesty a nové album zatím ukazuje vyvrcholení dosavadních tvůrčích snah. Sedm skladeb (tři z nich jsou více jak šestiminutové, ostatní mají kolen čtyř minut) napsal Luboš Andršt, dvě aranžoval a zbývajících pět instrumentoval Milan Svoboda. Soubor se představuje v optimálním obsazení: Luboš Andršt (elektrická a akustická kytara), Milan Svoboda (piano, syntezátory, marimba), Jan Vytrhlík (basová kytara), Rudolf Ticháček (sopránsaxofon), Jaromír Helešic (bicí) s hostujícími hráči Michalem Gerou (trumpeta). Zdeňkem Zahálkou (trumpeta), Bohuslavem Volfem (trombon) a Jiřím Tomkem (konga).

Energit produkuje moderní přemýšlivou hudbu, autorsky neobvyklou a technicky náročnou. Hned v úvodním Driftu si všimneme nervně pulzující rytmiky, ve které se stále něco děje a hezkých dechů, ve střední pasáži potom mnoha improvizačních nápadů. Stratus je skladba lyričtějšího charakteru a vznosnější nálady se skvělou kytarou, „kulometnými“ bicími a působivým akustickým klavírem. Při poslechu téhle kompozice mě napadá, že by se Andrštův Energit dal výhodně použít pro filmovou a televizní tvorbu. Jarní rovnodennost hýří kupou barev a nálad, kompozice je nápaditá hned od úvodních taktů introdukce, skvělá Andrštova akustické kytara přesvědčuje o virtuozitě hráče i o tom, že má přesnou představu o konečné podobě snímku. Prostě a jednoduše řečeno, kytarová exhibice v tom dobrém slova smyslu, plná nápadů a neobvyklostí a nikoliv samoúčelná. Rockověji laděná skladba Mobilis in mobili drží skvěle pohromadě a dává možnost všem hráčům, kteří ji s chutí využívají.

Zapomenutý ostrov je spolu s Jarní rovnodenností a závěrečným Piknikem zřejmě nejhezčím číslem alba. Jak stavebně, tak aranží a vlastním instrumentálním provedením. Prolíná se zde několik rovin a kompozičních plánů, vše však v jednotě a souladu a navíc v báječné pohodě. Tomkova konga dodávají Říčnímu písku pulzující napětí, které je dokonalou kulisou pro předivo nápaditých Andrštových kytarových motivů. Piknik, který dal albu jméno, je ozvláštněn hezkým Svobodovým aranžmá a těch šest a půl minuty ani na okamžik nenudí. Najdeme zde všechno - nezvyklé kompoziční postupy, rytmické změny, vynikající hráčskou techniku i ono příslovečné muzikantské jiskření.

Piknik je po všech stránkách výtečné album, jakých stále ještě nemáme přespříliš. Navíc vychází v pěkném Skalníkově přebalu využívajícím fotografie Jana Hnízda.

Miloš Skalka – Gramorevue 3 / 1979