B.B.King

Když v roce 1997 pan B.B.King vystupoval v Praze, uspořádal tiskovou konferenci. Na otázku zda zná nějaké české bluesové hudebníky odpověděl záporně, ale vyjádřil se v tom smyslu, že by rád nějaké dobré poznal. Vojtěch Hueber, který řídil konferenci na mě ukázal a řekl. Tamhle jeden zrovna sedí. Pan B.B.King naznačil, že by si s někým, s kým by si tak říkajíc kápl do noty, mohl možná příště zahrát. Vůbec jsem netušil, že Vojta dal Panu B.B.Kingovi moje CD „Luboš Andršt Blues Band Feat. Ignatz Netzer and Tonya Graves“, které to všechno rozběhlo.

Uběhl rok a B.B.King 28.4.98. opět vystupoval v Praze. Ptal jsem se pořadatele, pana Jiřího Londina co a jak a jestli by mi mohl rezervovat lístek. A pan Londin povídá: a taky sebou bude mít nějakého hosta. Nevím kdo to je, ale budu to vědět příští týden, protože to musím dát na plakáty. Za týden zase volám a ptám se, jen tak mimochodem, už víte kdo bude ten host? A pan Londin říká jo . . . to jste vy.
Nejdříve jsme vystoupili jako předkapela a potom jsem byl během koncertu již sám pozván na pódium, jako zvláštní host B.B.Kinga. Podle stejného scénáře se vše odehrálo i v 9.7.2000 ve Zlíně.

Pro mě i pro mojí kapelu byla nesmírná čest, že jsme se mohli setkat a vystoupit na jednom pódiu s panem B.B. Kingem. Pro mě to mělo ještě hlubší osudový význam, protože pan B.B. King je člověk, který doslova změnil můj život. Když jsem totiž začínal hrát na kytaru, byla to právě jeho hudba, která mě vážně přesvědčila o tom, že muzika je přesně to co chci dělat. Všechny hudební základy jsem se naučil od něj, poslechem jeho nahrávek. Asi mu tedy dlužím dost peněz, protože jsem od něj bral hodiny a nikdy jsem mu nezaplatil. A tak jsem mu snad něco málo mohl splatil tím, že jsem se svou kapelou snažil vytvořit pro jeho dva koncerty dobrou atmosféru. To, že jsem mohl na chvíli vzlétnout ke „hvězdám“ a hrát s panem B.B. Kingem a jeho kapelou jako special guest, byl pro mne životní hudební zážitek. Fantastická muzika, nádherné pocity a obrovská radost. Něco jako splněný velký životní sen, který jsem vlastně nikdy neměl, protože by to byl sen o jakém si český muzikant, který strávil většinu svého života za železnou oponou, mohl opravdu jenom nechat zdát. Jakýsi sen o snu a v tomto smyslu to snad byla i jakási odměna za všechna ta léta prožitá v nemilosti totalitního režimu, odříznuti od zbytku světa.

Chci panu B.B. Kingovi za všechno ze srdce poděkovat a popřát mu ještě mnohá léta, hodně zdraví a hodně dobré muziky.
Moje poděkování patří i lidem, kteří mi kolem toho všeho nejvíc pomáhali jsou to: Jiří Londin - pořadatel a provozovatel klubu Jazz Republic, Aleš Benda - AB studio a spolupracovník ČT, Vojtěch Hueber - pracovník Čro, překladatel a publicista, Jiří Devátý - pořadatel a majitel Zlínského clubu Golem.

Luboš Andršt