MĚSTO ER

Michal Prokop & Framus Five Supraphon 1971 (113 1069) Sony music / Bonton 1999 (493162-2)

  1. Město ER / M.Prokop, L.Eliáš, P.Hannig / Josef Kainar / 19:07
  2. Tys kámen / Michal Prokop / 4:24
  3. Pláču / Petr Hannig / Šárka Šárková / 3:31
  4. Kapela / Petr Hannig / Eduard Krečmar / 2:56
  5. Noc je můj den / Luboš Andršt / Michal Bláha / 4:57
  6. Perceptua / Luboš Andršt / 3:40
obsazení:
Michal Prokop – vocal
Luboš Andršt – guitar
Ivan Trnka – keyboards
Ladislav Eliáš – bass guitar (1, 2)
Michal Bláha – bass guitar (5)
Luboš Nývlt – bass guitar (3, 4)
Karel Jahn – drums (1, 2)
Jaroslav Erno Šedivý – drums (3, 4, 5)
 
distribuce:

Sony BMG music entertainment

Palackého 740/1
110 00 Praha 1
Czech Republic
Tel.: +420 246 086 150
web: www.sonybmg.cz

e-mail: info@sonybmg.cz


Poznámka editora (booklet v CD z roku1999)

Vlastníte-li reedici prvního alba Michala Prokopa a Framus Five (CD/MC Bonton Music 710321), víte, že jsme skupinu opustili na jaře 1969, kdy natočila supraphonský singl Work Song / My Days Are Numbered. Zatímco do této chvíle zpíval Michal Prokop na koncertech i ve studiu výhradně anglicky, jako labutí píseň sestavy Framus Five s dechovou sekcí natočil počátkem léta 1969 ve Studiu A tehdejšího Československého rozhlasu vůbec poprvé česky zpívanou skladbu Svět naruby od Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Nejen tím zbořil do té doby často opakovaný názor, že pro jeho hlas a výrazové prostředky je angličtina jediným možným použitelným jazykem, ale naopak dokázal, že s českým textem a tím pádem i každému srozumitelným poselstvím jeho projev získá na síle a naléhavosti, a před zpěvákem se otevřely do té doby netušené možnosti; otevřely se natolik důrazně, že nabízené otevřené veřeje bolševik ze strachu rovnou přibouchl, neboť nadčasová píseň J + V + W Svět naruby příliš zřejmě souzněla s událostmi roku 1968 i roku následného. Nahrávka - v době svého vzniku často Čs. rozhlasem vysílaná (byla uvedena i v posledním vydání před zákazem legendární Houpačky manželů Černých) - nikdy na desce nevyšla, velmi brzy byla zlikvidována i v samotném rozhlase, neobjevuje se tedy bohužel, ani mezi bonusy tohoto alba, i když by sem zcela Jistě patřila. Ani v mně přístupných amatérských archivech se tento snímek nezachoval a pokud jej snad vlastní někdo z těch, kteří čtou tyto řádky, věřím, že ji našemu vydavatelství poskytne, aby Svět naruby zůstal zachován i pro posluchače budoucí.

Léto roku 1969 zamíchalo s obsazením takřka všech československých kapel (to už patřilo k tehdejšímu folklóru čs. beatu, že "škatule, hejbejte se" probíhaly vždy v létě) a z Framus Five se stal kvartet. A navíc jedna z mála našich skupin, které vystupoval bez kytary. Tu Michal Prokop definitivně odložil a v jeho rukou se začala objevovat tehdy módní flétna (po vzoru lana Andersona se u nás objevila i v Olympicu, Blue Effect...). Nelze sice tvrdit, že by se Michal Prokop stal přes noc virtuosem na svou dřevěnou příčnou flétnu, ale nástroj doplňoval sound skupiny, jež musela jinak vystačit s nástrojovým obsazením varhan - basa - bicí. I toto obsazení bylo v té době u nás velmi neobvyklé a ojedinělé (vedle Framus Five snad pouze Yearning Lorry), bylo však zřejmé, že se Framus nechali inspirovat skupinami typu Crazy World Of Arthur Brown či Nice. Premiéru si "nový" kvartet Framus Five (Prokop - Trnka - Eliáš - Klárfeld) odbyl 22. října 1969 v pražském Music F Clubu a nový repertoár jasně hovořil o cestě od soulu k rocku (nechyběl Fire od Arthura Browna, z jeho repertoáru i I Put A Spell On You, to byla ovšem tehdy ve světě velmi módní skladba, kterou hrálo u nás i Flamengo se zpěvačkou Joan Duggan – autorský originál natočil již před drahnými lety Screamin' Jay Hawkins, a ozdobou repertoáru tehdejších Framus byla Donovanova skladba Season Of The Witch, kterou v té době dozajista více než její autor proslavila zpěvačka Julie Driscoll, ale i Al Kooper a Steve Stills na legendárním LP Super Session. Pod křídly tehdejšího Personal Publicit Managingu, který fungova) jako součást Státního divadelního studia, a manažera Michala Zelenky, připravili Framus Five jeden z prvních komponovaných pořadů u nás - Večer hrůzy a strachu (Horror Night), v němž bylo použito i filmových sekvencí ze slavných hororových filmů, které umocňovaly hudební zážitek. Framus Five se tak zcela nechtěně stali jedněmi z praotců později všemi muzikanty proklínaného "komponovaného pořadu"; jednalo se o jakýsi jevištní útvar, který v průběhu normalizace "umělecké agentury zprostředkovávající výkonné umělce" (nezbláznil jsem se - tímto jazykem se v 70. a 80. letech u nás skutečně mluvilo) nekompromisně po každém vyžadovaly. Kapela nemohla jednoduše přijít na jeviště a hrát, ale musela předvádět onen jevištní útvar, který ze strany agentur vyžadoval pevný scénář a režii, aby pracovníci agentury (případně jiní kulturtrégři) mohli provádět následně kontroly a v případech, kdy se jimi kontrolovaní umělci odchýlili od schváleného scénáře, byli oprávněni k udělování pokut, zákazům dalšího vystupování atd. To vše připomínám pouze pro případné čtenáře v časech budoucích, aby nezapomínali na slastné výdobytky reálného socialismu.

S programem Horror Night se dočkal Ivan Trnka konečně i kvalitních varhan Farfisa na (natáčení ve studiu si ovšem vždy půjčoval Hammond) a v repertoáru Framus Five se začal objevovat i nový původní repertoár, který se měl stát základem pro chystanou druhou LP desku. Natáčení alba však předcházel ještě singl (Supraphon 0 43 0937), který se stal labutí písní kvarteta Prokop - Trnka - Eliáš - Klárfeld, v písni Modrá ryba rozšířeného o hostujícího flétnistu Petra Bezpalce. B strana - Co zbude z lásky je první (a jedinou) kompozicí klávesisty Ivana Trnky. Krátce po natočení singlu vystřídal Pertra Klárfelda za bicími Pavel Kundrum a několik týdnů poté přichází do Framus Five jako skutečně pátý člen kytarista Luboš Andršt (poněkud paradoxně v té době hrál na kytaru zn. Framus a právě na tento nastroj a aparaturu Regent nahrál později i LP Město ER!). S příchodem excelentního kytaristy bylo třeba obnovit repertoár a tak k dosavadním skladbám Framus Five přibyly znamenité písně americké formace Blues Image Take Me To The Sunrise, Do You Have Somethin To Say a Leavin My Troubles Behind, které si s sebou přinesl Andršt ze svého předchozího působení ve skupině Exit. V této sestavě absolvovali Framus Five jarní turné po Polsku a okamžitě po návratu dochází k další výměně bubeníka - za Kundruma přichází Jiří Kysela, kterého přivedl Andršt z bývalé kapely Exit (a dnes po letech spolu opět hrají v Andrštově Blues Bandu). Producentské žezlo Framus Five u Supraphonu převzal po Michaelu Prostějovském Hynek Žalčík a ten přišel s nápadem, aby text pro titulní rozměrnou skladbu nové LP desky napsal Josef Kainar, a rovněž on zprostředkoval kontakt mezi skupinou a básníkem. Titulní skladba pro novou LP desku byla složena z několika původních fragmentů a hlavním tématem nové skladby byla píseň, kterou do té doby hráli Framus Five na koncertech s anglickým textem Ladislava Eliáše The Escape Over The World. Josef Kainar dostal od Michala Prokopa pracovní demo-nahrávku pouze s klavírem a vokální linkou a teprve po dokončení textu, jemuž dal Josef Kainar název Město ER, začala skupina pracovat na aranžmá, které uslyšel Kainar poprvé až při koncertní premiéře 23. září 1970 ve Slovanském domě.

Mezitím však na skupinu začala doléhat existenční krize, způsobená nedostatkem koncertů (tedy jejich jediného zdroje obživy), neboť normalizační mašinérie začínala nabírat obrátky a "bigbít" měl být sešrotován jako jeden z prvních. Finanční nouze donutila jako prvního opustit Framus Five Jiřího Kyselu, jenž byl postaven před jasný problém další obživy vlastní rodiny. Konec Framus Five se zdál neodvratný s odchodem Luboše Andršta do nové sestavy Jazz Q Martina Kratochvíla. V té chvíli oznamuje Míchal Prokop odchod na sólovou dráhu, ale všichni chtějí natočit ještě Supraphonem naplánovanou LP desku. Na místo Jiřího Kysely, který se vrátil k rodině do Trutnova, nastoupil ostřílený harcovník Karel "Káša" Jahn s vědomím, že bude točit LP Město ER a odehraje s Framus Five jediný koncert 9. listopadu 1970 v pražském Domě barikádníků, který bude zároveň jejich koncertem na rozloučenou. Zdá se však, že LP deska bude natočena v pohodě. Natáčení začíná soustem nejtěžším-titulní skladbou Město ER. Ke spolupráci přizvali Framus Five do studia konzervatoristu Petra Hanniga, který byl autorem orchestrálních aranžmá a sám rovněž nahrál varhany pro úvod a závěr Města ER. Po natočení druhé skladby Tys kámen jedné z mála, k níž kdy napsal Michal Prokop hudbu i text však opustili studio a definitivně i skupinu Karel "Káša" Jahn a Ladislav Eliáš. Oba "chytili lano" do doprovodné skupiny Josefa Laufera, museli však nastoupit okamžitě a nezbylo, než pro Supraphonem napevno naplánované frekvence ve studiu povolat k natočení zbývajících skladeb narychlo bubeníka Jaroslava "Erno" Šedivého (zanedlouho bude natáčet v dejvickém studiu s domovským Flamengem kainarovské Kuře v hodinkách další legendu českého bigbítu 60. let). Baskytaru ve skladbách Pláču a Kapela natočil Luboš Nývlt a k natáčení baskytary v písni Noc je můj den pozvali Framus Five autora textu a původního zpěváka této písně Michala "Miki" Bláhu, neboť tato píseň autorské dvojice Andršt / Bláha pochází z roku 1968 z dílny skupiny Blues Company Ltd., hrající tehdy ve složení Luboš Andršt - Miki Bláha - Anatoli Kohout. Ivan Trnka setrval s Michalem Prokopem až do hořkého konce bigbítové legendy.

Přestože LP deska Město ER byla přes nejrůznější nepřízně osudu dokončena, její vydání se zdálo být v nedohlednu. Supraphon (jak začínalo býti jeho zvykem) neschválil původní návrh obalu bratrů Pajerových, a tak vydal zatím alespoň singl Kapela / Noc je můj den. Mezitím dostal Michal Prokop "lano" od Flamenga ještě před Vladimírem Mišíkem, lehce koketoval se skupinou Jazz Q Martina Kratochvíla, krátce působil s TOČRem a skupinou Strýci, až nakonec zakotvil ve skupině Evy Pilarové. Ještě před přelomem let 1971/72, kdy se konečně objevilo na pultech prodejen Město ER, vydal Supraphon první Prokopův sólo singl s TOČRem Dám ti mat / Telefon mlčí, ale to už je o něčem jiném. Krátce po vydání a úspěchu Města ER zvažoval Michal Prokop znovuobnovení Framus Five alespoň na amatérské bázi pro občasná klubová vystoupení (v tomto smyslu informoval tehdy i časopis Melodie), ale k vytouženému come-backu došlo za zcela jiných okolností až o mnoho let později.

A ještě drobnost k obalu: Původní návrh Alana Pajera počítal s tzv. rozkládací verzí. Vnitřní dvoustranu měla tvořit koláž, kterou přetiskujeme uprostřed tohoto bookletu. Titulní stranou LP desky měla být fotografie, přetištěná na zadní straně bookletu a zadní stranu obalu měla tvořit její negativní obdoba tak, jak ji vidíte pod diskem. Nalézáte zde tedy obě kompletní verze původní zakázanou i druhou, posléze realizovanou. Fotografie Michala Prokopa s básníkem Josefem Kainarem (Alan Pajer, 1970) jsou zde zveřejněny vůbec poprvé.

© Karel Knechtl, 1999


Dowload mp3: