ENERGIT

LP Supraphon 1975 (113 1787)

Hudba Luboš Andršt:

  • 1.      Ráno Part I.                                  17,25
  • 2.      Paprsek ranního slunce                  4,40
  • 3.      Noční motýl                                  7,50
  • 4.      Apoteoza                                      2,55
  • 5.      Ráno Part II.                                 4,05

Obsazení:

Luboš Andršt – guitar
Emil Viklický – keyboards
Rudolf Ticháček – saxophone
Jan Vytrhlík – bass guitar
Jiří Tomek – percussions (1, 5)
Karel Jenčík – drums (2)
Anatoli Kohout - drums (3, 4)
Josef Vejvoda - drums (1, 5)


Sleeve-note:

ŘEKLO mi dítě CO JE TO TRÁVA? a přineslo mi jí plné hrsti;

Jak jsem měl odpovědět tomu dítěti, když sám to nevím? Myslím, že je to vlajka mé bytosti, utkaná ze zelené látky naděje.

Walt Whitman

(Zpěv o mně, sbírka Sébla trávy, napsané mezi l840-1855)

 

             "Neexistuje žádný vliv rocku na nás. Máme jenom stejné základy", prohlásil v diskusi o jazz-rockové hudbě vibrafonista Gary Burtón, uznávaný jazzový hudebník. Chceme-li se jen letmo podívat k těmto základům, musíme se ohlédnout hlouběji do historie. Dál než. do roku 1920, kdy Mammie Smith nazpívala na gramofonovou desku Crazy blues, první nahrávku označenou termínem blues, dál než do roku 1912, kdy zároveň běloch H. Wand a "černý otec blues" zapsali poprvé blues do not (v Memphisu mu za to postavili sochu v nadživotní velikosti), dál než do let 1838-39, kdy Fannie Anne Kembleová jako první podává písemnou zprávu a charakteristiku hudebního projevu amerických černochů. Kořeny je třeba hledat v hudebně-sociálním fenoménu blues. V době od šestnáctého století, kdy docházelo k násilnému transportu afrických černochů do otrokářské Ameriky. Neobyčejně těžké fyzické i psychické zatížení, nostalgie, to vše dodávalo silný náboj jediné možnosti projevu atavistickému způsobu zábavy - útěku k hudbě. Dlouhodobou fúzí prvků africké tradice (rytmus, neobvyklé tóniny, složité rytmy, vokální i rytmická polyfonie, schéma zvolání - odpověď aj.) s prvky "bílé hudby" (od vojenských pochodů přes písně nábožné po lidový projev) bylo odvozeno několikapolohové hudební hnutí, které bylo na přelomu století označeno jednotící nálepkou: jazz. černošská migrace se postarala o rozšíření. Bouřlivý rozvoj stylů a proudů nedával vývoji ustrnout. Nás - v souvislosti s touto deskou - zajímají okamžiky pozdější : doba navazování prvních kontaktů mezi rockem (který vzešel přímo z venkovského, rurálního blues a elektrifikoval se již v průběhu 2. světové války - stále ještě v rukou černých hráčů - teprve padesátá léta přinesla bělošskou transkripci i úspěch) a modifikovanou hudbu nazvanou jazzem. V této souvislosti vzpomeňme Charlie Christiana, který v roce 1937 elektrifikoval svoji kytaru a vytvořil legátový způsob hraní (podobným způsobem hráli ovšem potulní hudebníci mississippské delty dávno předtím - prodlužovali tón akustické kytary použitím tzv. "slide" - kovového prstýnku nebo uraženého hrdla láhve navlečeného na malíčku levé ruky). Z dalších, kteří vytvářeli styl a techniku hraní na el. kytaru, uveďme alespoň Muddy Watterse, Wes Montgomeryho, B. B. Kinga, fenomenálního Jimmi Hendrixe a nakonec mága sedmdesátých let J. McLaughlina. Lví podíl na hudebním pohybu vpřed má v této oblasti již přes třicet let hnací motor avantgardy, Chodící legenda trumpetista Miles Davis (nar. 1927), který se svými téměř osmdesáti LP deskami prošel vítězně Bebobem, Cool-jazzem, Neo-bobem až k roku 1969, kdy alby "A Sílent Way" (CBS) a hlavně "Bitches Brew" (CBS-1970) zahájil éru elektrifikovaného jazzu kontaminovaného mnohými rockovými prvky. Část vynikajících hudebníků, Davisových spoluhráčů, tím byla natolik ovlivněna, že se hovoří o jakési "škole". Někteří z nich založili své vlastní soubory, vycházejíce z Davisova odkazu (Weather Report, Lifetime, Return To Forever, Mahavishnu Orchestra atd.). Odtud je možno čerpat částečně inspiraci vedoucí k této desce. Inspiraci principiální, vycházející z dokázané možnosti vzájemné asimilace rocku a jazzu, která pomohla jazzu, přešlapujícímu po éře "free", a naopak ukázala rocku směr dalšího vývoje bez nebezpečí ustrnutí.

Energit je společenství původně rockových a jazzových hráčů pod vedením interpretační, autorské

i aranžérské osobnosti, kytaristy Luboše Andršta (nar. 1948). Spolupráce se špičkovými "jazzmeny", klavíristou Emilem Viklickým, saxofonistou Rudolfem Ticháčkem či, bubeníkem Josefem Vejvodou dokazuje smazávání stylových a žánrových přehrad a produkuje společnou, silnou hudbu využívající všech hudebních prvků jazzu, rocku, blues, ale i východní hudby, afrických rytmů nebo folklóru. Další pole k obohacení poskytla důsledná elektrifikace a účelné využívání techniky a elektroniky.

Andrštova hudba je plná nálad, barevných ploch, ranní pohody; je to v podstatě hudba jemná a citlivá, jakoby "utkaná ze zelené látky naděje", Je z ní cítit snahu po určité hudební dokonalosti, ale přitom nezustává odosobněná a chladná, naopak, odráží vnitřní pocity a nálady lépe než by o nich sám hovořil. Navíc je prosycena původní melodikou, která přímo vychází z domácích zdrojů, což tuto hudbu odlišuje a činí nám ji blízkou. Příkladem čerpání těchto podnětů je RÁNO (část II.) s použitou exotickou lydicko-mixolidickou stupnicí, která je živá např. v moravských lidových písních a je přímým zdrojem lidového hudebního projevu. V RÁNU (část I.) dostávali hráči příležitost k sólistickým výkonům, které díky svému vystavění, prostoru i náladě patří na desce k nejlepším a odhalují skutečné kvality hudebníků. Krásně se 7/4 taktu blýskne kytara, 4/4 dominuje sopránka a posléze se rozehrává el, piano. PAPRSEK překvapí lyrickou náladou, složeným 9/4 taktem (4/8 + 4/8 + 3/8 + 7/8) a hezkými unisony. Pro Andršta k nejtypičtějším a nejpůvodnějším patří harmonicky bohatý NOČNÍ MOTÝL s "Lubošovským" tématem a pěknými klavírními odpovídačkami. APOTEÓZA je sice méně neotřelá, přesto udiví neobvyklými harmonickými postupy. Celkově je tento přístup k hudbě u nás objevný, do značné míry zcela původní, a zdá se, že dal vzniknout trvanlivým hodnotám.

Pomineme-li neochotu či "stavovskou hrdost" přiznat oboustrannou hudební integraci, musíme opět konstatovat s G. Burtonem: Základy jazzu a rocku jsou stejné . . . (A daly vzniknout této hudbě, která patří k hudebnímu pokroku poloviny sedmdesátých let.)

Hynek Žalčík


Dowload mp3:
nocni-motyl
paprsek-ranniho-slunce
rano